Machzor chelek ha-šeni. Praha, Meir ben David – Chajim ben David Šachor 1525. S laskavým svolením Library of the Jewish Theological Seminary, New York, RB1757: 4a2, fol. [100b] bordura se znaky Židovského Města a Starého Města pražského.

Lidé a paratexty

O tom, jak svou práci vnímali lidé, kteří se pohybovali kolem nejstarších pražských edicí, se dozvídáme z kolofonů. Základními motivy těchto textů jsou hrdost na vykonané dílo, vědomí jeho důležitosti, zbožná pokora a naděje v brzký příchod Mesiáše. Někdy dávají tiskaři průchod pocitům hořkosti i radosti z vítězství, když byli během prací nuceni překonávat různé překážky, jako třeba v kolofonu Chumaše 1514–1518 a Siduru 1519. Výrazný osobní tón má rovněž kolofon Torat ha-ola 1569. Jindy tiskaři líčí, co je k rozhodnutí vydat knihu přivedlo, zejména poznání skutečnosti, že nedostatek knih brání v praktikování Tóry, a připisují si samozřejmě patřičné zásluhy za „svatou práci“, kterou konají. Texty kolofonů bývají obsáhlé a květnaté, mnohdy jsou sestavené z úryvků biblických veršů a samy jsou rýmované. Někdy ale nepopisují ani tak aktuální situaci, jako přebírají tón i obsah paratextů otištěných již dříve, a tím nejpřínosnějším na nich zůstávají fakta: jména tiskařů, datum a místo dokončení, popřípadě určení vlastního obsahu tisku.

V nejstarších edicích jsou uváděni pouze tiskaři–vydavatelé, nikoli personál tiskáren, který ale bezpochyby už v této době fungoval: sazeči, korektoři a další profese. Výjimečné postavení měl v tomto ohledu v Machzoru 1529 jmenovaný Meir ben David, „jeden z prvních tiskařů“, jehož si povolal Geršom Kohen, když jej duch Boží ponoukl, aby vydal druhé vydání modliteb. A Meir povstal „jako bratr v nouzi“, aby na vydání dohlédl a vysázel každé cizí slovo i s novými obrázky, „které [v ničem] nepřipomenou ty první“ (myšleny jsou bordura a ilustrace z Hagady 1526), a „zaplnil každé opomenutí a nedostatek“. Jedná se samozřejmě o tiskaře, který nejprve tiskl v letech 1514–1522 v konsorciu i s Geršomem, po jeho rozpadu v letech 1525 a 1526 ve dvojici s Chajimem Šachorem. Spojení le-hativ chasdo ha-acharon min ha-rišon („aby naposledy jednal ještě laskavěji než poprvé“), pokud je dobře chápeme, může být Geršomovým oceněním Meirovy dobré vůle překonat dřívější roztržku. Jako druhý po Meirovi je znám až „Šmuel bar Reuben [Dreksler] tiskař zvaný Šmuel Sazeč, Němec ze svaté obce Frankfurt nad Mohanem“, který se podepsal na konci tisku Torat ha-ola 1569. Šmuel Dreksler působil později i jako vydavatel Menorat zahav tahor, která vyšla roku 1581 „v domě Mordechaje ben Geršoma Katze“, většinou ale zůstával sazečem, například Maharalova kázání z roku 1583.

Edici dílu Orach chajim z čtyřdílného Arbaa turim Jaakova ben Ašera v roce 1540 připravil a emendacemi, odkazy a svými poznámkami opatřil tehdejší pražský rabín Avraham ben Avigdor (zemř. 1542). Na konci knihy rabi popisuje svou práci a omlouvá se za případné chyby, neboť „v tiskařském díle to nejde jinak. Přesto je ale tato práce přesnější než cokoli psaného perem, ať nového, či starého, jakož i vše, co bylo předtím vytištěno, a každý, kdo si ji zakoupí, se nad svým nákupem zaraduje.“ Rabi Avraham je prvním nám známým pražským rabínem, který vstoupil do vydavatelského podniku nejen jako autor, ale též jako editor. Téhož roku, o málo později, vyšly celé Arbaa turim s jeho poznámkami ve zkrácené podobě také u Chajima Šachora v Augšpurku v redakci Chajimova zetě Josefa ben Jakara. V letech 1549 až 1550 vydali Gersonidové oba díly Machzoru s komentářem, jehož autorem je rovněž rabi Avraham (jak je uvedeno sice až v pořadí druhém vydaném, fakticky pak prvním díle). Korektorem vydání a autorem chvály tiskařů byl Menachem ben Moše Jisrael.

V roce 1566 vyšlo vydání siduru opatřené stručnými homiletickými a etickými výklady a vysvětlivkami k ritu (nusachu) tištěnými na okrajích listů. Komentátor nebo spíš kompilátor odkazuje ve výkladu na středověké sefardské i aškenázské autority, včetně r. Avigdora z“l (Kary?), Meira z Rothenburgu, „r. Barucha (b. Šmuela z Mainzu?) jménem r. Judy Chasida“. Dle titulního listu obsahovala edice „podle zvyklosti r. Jicchaka Tyrny“ kromě siduru též jocrot a Šir ha-jichud. Bohužel více o vydání a editorovi nevíme, jediný známý exemplář se dochoval ve fragmentu.