Náhrobek Avrahama ben Šimona Heidy Lembergera, Starý židovský hřbitov v Praze

Avraham ben Šimon Heida Lemberger

(ca 1564/1570–1629)

Roku 1610 se nejprve k pražským vydavatelům a posléze i tiskařům přidal „vznešený, ctěný pán, pan Avraham ben Šimon Heida všemi zvaný pan Avraham Lemburger“. Hebrejské iš Haida, jak stojí v kolofonu Kli chemda, znamená „muž z Haidy“, tj. z Boru u Tachova, odkud rodina nejspíš pocházela. Nejméně v posledních dvou generacích už ale sídlila v Praze, kde je kromě tiskaře Abrahama na Starém židovském hřbitově pochován i jeho otec Šimon, muž „zběhlý v celé Tóře, Talmudu, gramatice, písních a zpěvu“ (tj. v liturgické náboženské poezii a synagogální kantilaci Bible). Zemřel 18. 10. 1584 ve čtyřiceti letech, pokud si správně vykládáme v textu zakomponovanou citaci mišnického traktátu. Mohl se tedy narodit roku 1544–45 a jeho syn Avraham, který je zmíněn na konci otcova epitafu, někdy o dvacet a více let později (tj. po roce 1564, snad kolem 1570). V roce 1610, kdy začal podnikat v hebrejském knihtisku, byl Abraham už dospělý a vážený muž. Jeho náhrobek je dnes zčásti nečitelný, ale kombinací s dalšími prameny můžeme vcelku bezpečně odvodit, že Abraham zemřel 21. 1. 1629. Jeho epitaf začíná stejně jako otcův: „Zde je pochován muž víry a umění“. Tiskař je titulován zkratkou rabínského titulu (mvhrr) a epitetem chasid, „zbožný“ a dále je vylíčen jako znalec moudrosti a tajemství, příkladný v bázni boží, horlivosti, čistotě i askezi (prišut). Měl vychovat mnoho žáků, a to i mezi rabíny, což může být myšleno doslovně, ale snad i přeneseně, prostřednictvím ediční činnosti. Tajné a hluboké knihy moudrosti (rozumí se, které vydal) budou připomínat jeho jméno a odměnou za jeho spravedlivost a milosrdné skutky mu bude spočinutí ve vyšších nebeských sférách. Souhrn těchto atributů nemůžeme brát za zcela prázdnou formuli, podobný obraz o zesnulém vyvstává totiž i při bližším pohledu na knihy, které vytiskl.

Šlomo ben Jechiel Luria: Jam šel Šlomo, 1615–1618.
ŽMP, sg. 2.856, titulní list.

Jako vydavatel a tiskař byl Heida byl činný v letech 1610–1628. Předtím pobýval a studoval mimo Prahu, jak naznačuje přízvisko Lemberger (Lvovský), a jak sám uvádí v předmluvě k veršovanému kompendiu předpisů z Chošen mišpat nazvaném Ejn mišpat (1614), jehož text si opsal „za dnů svého mládí ve Lvově“. Během studií se Avraham na svou práci dobře připravil: díla k vydání si jistě sám vybíral a často i editoval (např. Slichot 1618; Chen tov 1618–1624, Olelot Efrajim1619–1620) a jeho edice byly textově pečlivě připravené. Jindy si korektory najímal: pracovali pro něj Moše ben Cvi, Josef Miklis, Jaakov ben Jechezkel Moše Chajat. V prvních dvou edicích figuruje jako společník (Kli chemda 1610 a Manoach maca chen 1612; druhé dílo, které obsahuje vysvětlivky ke kabalistickému komentáři Bachji ibn Chalavy k Tóře, vydal s Mošem Utitzem v domě Eliji ben Jicchaka Schleifera). Samostatně začal tisknout v roce 1613 (báseň o ráji a pekle inspirovanou Dantem Machberet ha-eden ve-ha-tofet italského autora Imanuela ben Šloma z Říma).

Při bližším pohledu na zhruba třicet pět Heidových edicí můžeme pozorovat, že za nimi stojí vyhraněná osobnost, pro kterou je z korpusu hebrejské literatury nejpřitažlivější kabala, agada a midraš, biblické komentáře a liturgické texty. Tento soubor Heida občas doplnil halachickými texty a také náboženskou etikou a poezií. V několika případech šlo o první (a někdy jediné) vydání autorů z východní Evropy, kde měl tiskař kontakty ještě ze studií, např. Ejn mišpat (1614), Tal orot (1615) a Chanukat ha-bajit (1616). Jindy o soudobé místní spisovatele, jako byli Eleazar Perels Altschuler nebo Avraham ben Šabtaj Šeftl Horowitz. Eleazar ben Avraham Chanoch Altschul-Perels připravil v letech 1615–1618 k vydání významný komentář k traktátu Bava kama Babylonského talmudu  Jam šel Šlomo Šloma ben Jechiela Lurii. V jeho redakci vyšel v roce 1615 i tisk Zevach toda, který obsahuje kabalistické modlitby téhož učence. Maimonidovský racionalista Avraham Horowitz, jemuž roku 1615 vydal Heida etickou závěť Chibur Ješ nochlin, byl – na rozdíl od svého syna Ješaji – celoživotním zastáncem studia filozofie.

Několikrát sáhl Heida k textům vycházejícím ze safedského okruhu učenců–kabalistů a jejich stoupenců (Chen tov 1618–1624; Kol bochim 1621). V roce 1615 vyšel Seder ve-tikun kriat šema obsahující kabalistickou liturgii (keriat šema al ha-mita a tikunej chacot) Mošeho Cordovera a Jicchaka Lurii (Ariho). Podle tiskaře jde o první vydání. K širšímu safedskému okruhu patřil i Moše Alšech, jehož komentář k Toře Torat Moše (1616) vydal za finanční účasti Aharona Zanvila Šmuela ben Jisraele; komentář k pěti svitkům Šošanat ha-amakim (1617) financoval Alexandr ben Chajim Aškenaz. Avraham Heida také jako první vydal v Praze kabalistickou liturgii pro šabat Tikunej šabat (cca 1615 až 1628).

K nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším tiskařovým projektům patří známá sbírka talmudických agadot Ejn Jaakov Jaakova ben Šloma ibn Chaviva  (1621–1622) a index k agadám a midrašům, Zichron torat Moše (1623). Šlomo Efrajimu Luntschitzovi vydal Heida roku 1619–1620 sbírku kázání Olelot Efrajim.

Ilustrace v knize Moše Alšech: Šošanat ha-amakim, 1617. ŽMP, sg. 2.375, fol. 31b páté foliace.

Morová epidemie pohnula tiskaře roku 1615 k vydání modliteb Maane lašon a Seder pitom ha-ktoret podle Ariho (tento druhý text byl dovezen ze Svaté země). Dramatické události roku 1618 si vyžádaly vydání Slichot mi-kol ha-šana v edici tiskaře, podle něhož v této podobě vycházejí vůbec poprvé (nevíme, zda naráží na jejich osmerkový formát, či na rozšířený obsah: jsou tu zahrnuty i slichot podle polského ritu a také modlitby Efrajima Luntschitze pro 2. adar a Eliezera Aškenaziho pro různé pohromy. Tyto Slichot a také Sidur, tehilim, maamadot z roku 1621 i další Heidovy tisky jsou doloženy jako unika.

Avraham neměl v Praze pevné stanoviště, svou tiskárnu stěhoval z jednoho zámožného domu do druhého: tiskl u Eliji Schleifera (1612), u Šmuela Meisela (1613–1615), Jehudy ben Jaakova Katze Geršuniho (1618–1624 Chen tov) a nakonec v domě Jaakova Basche (1627). Synové Jehuda Lejb a Moše vytiskli roku 1541 Kol Jehuda. Výtvarná stránka Heidových knih nijak nevybočuje z dobového standardu. Bez zvláštních inovací převzal původně italský typografický materiál (bordury, ozdůbky i sazbu) používaný již předtím v Praze bratry Schedelovými. Zejména jeho první tisky – navíc malého osmerkového či kvartového formátu – jsou výtvarně a typograficky vysloveně chudé (jedinou charakteristickou ozdůbkou Heidových tisků je nekonečný uzel, který použili ještě jeho synové v roce 1641). Teprve časem se tiskař pouštěl i do náročnějších počinů většího formátu, někdy, jak jsme viděli, za účasti spoluvydavatelů či sponzorů.