Schedelové

Jako první se Gersonidům pokusili konkurovat bratři Abraham, Jehuda Lejb a Azriel, synové Mošeho Schedela přezdívaného Moše Daršan. V březnu roku 1602 vydali jidiš překlad biblické knihy Ezechiel. Předmluvu a i samotný překlad pořídil snad otec tiskařů, Moše ben Avraham, který na konci předmluvy říká, že knihu vytiskl ve „své tiskárně“. Moše Schedel je výraznou i typickou postavou této fáze rozvoje pražského hebrejského knihtisku. Nebyl originálním autorem, ale spíš zprostředkovatelem: pracoval jako kompilátor, překladatel a editor. Podle titulního listu pojednání k předpisům k rituální porážce Tikun ha-bedek (1604) měl funkci rabínského soudce (dajan) a je uváděn s titulem mhrr, který potvrzuje, že měl rabínské vzdělání. V epitafu je nazván daršan (kazatel, vykladač) a more (učitel) a vetkány jsou tu narážky na jeho výklady k hagadě a modlitbám. Jako komentátor a editor se podílel již na vydání Machzoru 1585–1586. Jeho péčí a snad i nákladem vyšly roku 1605 Slichot podle ritu Staré školy, kde byl kazatelem a představeným. Příležitostí k vydání byla zásadní přestavba synagogy, na níž si Moše v titulním textu připisuje podstatný podíl. Téhož roku vyšel i poslední díl jidiš překladu svátečních hymnů Jocrot, jehož autorství se Moše dovolává v titulním textu třetího dílu. Roku 1607 vydali jeho synové ilustrovanou edici pesachové Hagady s otcovým komentářem Chelkat mechokek, kterou roku 1624 reeditoval Abraham Heida. V impresích schedelovských tisků se Moše tituluje jako mechokek, tiskař, což v jeho případě znamená spíš majitel tiskárny, vydavatel. Praktickými tiskaři byli jeho synové, zpočátku nejstarší Abraham a Jehuda Lejb, později Jehuda Lejb a Azriel. Z celé rodiny byly dosud na starém židovském hřbitově identifikovány kupodivu pouze dva náhrobky členů rodiny: samotného Mošeho a jeho dcery Diny (zemř. 1633). V datu uvedeném na Mošeho náhrobku (v pátek 29. švatu 367) je drobná chyba, z kolofonů a impresí ale víme, že zemřel mezi 3. chešvanem 367 (3. listopadu 1606) a 9. adarem 367 (8. března 1607). Zajímavá je typografie schedelovské tiskárny, či spíš její původ. Jak písmo, tak výzdobné prvky – bordury, viněty ad. – známe z valné části již z italských hebrejských edicí a doloženy jsou v některých případech poprvé již v polovině 16. století. Kde k tomuto materiálu bratři přišli? Svědectví knih samotných nasvědčuje tomu, že otec Moše vešel ve spolek s Jaakovem ben Geršonem Bakem, který z Itálie snad pocházel a který do Prahy italský typografický materiál mohl dovézt, zvláště když jako vydavatel měl mezi italskými tiskaři kontakty. Nemůžeme ale s jistotou říci, že to byli bratři Schedelové, kdo Jaakova Baka připravil o materiál, který si do Prahy dovezl.

Mapa putování Izraelitů do Svaté země, podle nákresu Mordechaje Jaffeho, otištěná v Levuš ha-ora, Praha 1603. ŽMP, sg. 3.858.

Dokonce se jeví spíš nepravděpodobné, že by si známý pražský kazatel a činovník Staré školy a jeho synové mohli dovolit takové nepoctivé jednání. Každopádně to byli poprvé právě bratři Schedelové, kdo v Praze, v Chelkat mechokek, použil známé štočky s ilustracemi z prvního benátského vydání Minhagim z roku 1593. Po nich přešly do užívání nikoli Jaakova Baka, ale nejprve Mošeho Utitze (Minhagim 1611) a poté Avrahama Heidy (Šošanat ha-amakim 1617). Teprve po Heidově smrti a shodou okolností i po smrti Jaakova Baka se dostaly do majetku Jaakovových synů Josefa a Jehudy Baka a jejich dědiců, kteří je jednotlivě používali ještě v 70. letech 17. století. Ze všech tří tiskařů, kteří v Praze nově vystoupili na počátku století, měli bratři Schedelové ne-li největší ambice, pak jistě největší kapitál. Jehuda Lejb Schedel si jako jediný pořídil vlastní signet, českého heraldického lva (stranově obráceného), který ve spárech drží tiskařské tampony. Lvíček je zasazen ve věnci s hebrejským jménem tiskaře. Poprvé ho tiskař použil v Maase jeciat Micrajim roku 1602, jednom z jidiš biblických překladů a parafrází, které bratři vydali (dále: Jechezkel 1602, Brešit 1605, Daniel 1609). Bratři na výpravu knih dbali i jindy: Curat bejt ha-mikdaš (1602), pojednání o podobě jeruzalémského Chrámu mladého Jom Tov Lipmana Hellera, i suprakomentář k Rašimu k Tóře Levuš ha-oraMordechaje Jaffeho (1603), jsou vybaveny kvalitními a nově pořízenými dřevořezovými ilustracemi. Po smrti otce ale bratři kromě právě dokončované hagady vydali

Signet Jehudy Lejba Schedela v Levuš ha-ora, Praha 1603. ŽMP, sg. 3.858.

už jen pár tisků: Kicur mizrachi (1604-1608), pojednání o deseti znameních příchodu mesiáše, statutu duše po smrti a o ráji a pekle s názvem Der Rozn gortn, Lechem rav (v domě Avrahama ben Šaloma, 1608) a Daniel buch (1609). Roku 1610 vydal Jehuda s Geršomem Katzem Igeret ha-vikuach Šem Tova Falakery. Po vydání reedice Slichot podle ritu Staré školy (1613) činnost bratří Schedelových zcela ustala a jejich stopy, jak už jsme zmínili, se z Prahy zcela vytratily.